Pokaždé, když jsem chtěla udělat radikální úklid a zbavit se všech těch zbytečnostech, dostala jsem se do "králičí nory".
Vždy jsem se zastavili u nějakých papírů, dokumentů, či věcí, které jsem roky neviděla...
Nejhorší na tom bylo, že jsme většinu těch věcí neměla kam dát... Neměla jsem na to dost místa.
Dlouho však tento bordel nebyl takový problém. Proč? Obvykle jsem měla garáž, kam jsem mohla zaparkovat VŠECHNO (kromě auta - pro to už místo nebylo).
Když jsem se přestěhovala, tak teprve nastal problém. Neměla jsem žádnou garáž ani sklep, který by ten můj "nepostradatelný bordel" schoval...
Co jsem tedy udělala? Někdy jsem prostě jen bordel ignorovala. Ale většinou jsem při každém pohledu na ten bordel cítila vyčerpání a zoufalost...
Ovlivňovalo to mou náladu, motivaci, sebevědomí a chuť pracovat.
Nakonec jsem sehnala pronájem garáže, kam jsem všechno odvezla.
Chvíli to fungovalo perfektně... (až po necelém roce, kdy jsem zjistila, že jsem za tuto garáž zaplatila přes 20 000 Kč...)
Několik měsíců se rodiče museli přestěhovat do menšího bytu a hádejte, kdo se musel postarat o všechny jejich věci?
Tak jsem si pořídila ještě jednu garáž... Už jsem měla prostory ve velikosti malé garsonky!
Bylo to pohodlné, ale finančně neúnosné.
(Když sečtu, kolik jsem utratila za garáže pro můj bordel.. Nechci na to ani pomyslet!!)
Když se měsíční nájem těchto garáží zvýšil šokujícím způsobem, včetně záloh na elektřinu, kterou jsem tam nevyužívala, rozhodla jsem se, že už toho bylo dost.
Vyprázdnila jsem garáže a všechno si odvezla ZPĚT domů. (Ten samý byt bez garáže a skladu.)
Sice jsem nyní ušetřila pár tisíc každý měsíc, ale doma jsem měla KATASTROFU EPICKÝCH ROZMĚRŮ. Tolik věcí a nebylo kam je dát...
Více než polovina mého domu byla plná věcí, včetně krabic, které jsem neotevřela už více než PĚT let, nemluvě o věcech jiných lidí - včetně těch, kteří už na své věci zapomněli!!!
Jo, a věděla jsem, že kdybych se zbavila máminých krásných věcí, nikdy by mi to neodpustila. (ve skutečnosti by ji to bylo jedno)
"Věci" mi připadaly jako bezedná díra, která nikdy neskončí!
Byla to noční můra. :-(
Cítila jsem se zaseknutá na jednom místě. Cítila jsem lenost a měla jsem pocit, že jsem v pasti.
Takový by život být určitě neměl...